►Rozhovor s Shakirou◄

12. února 2008 v 21:29 | Megí
Její jméno znamená v arabštině "žena plná půvabu". Čtyřiadvacetiletá Shakira Isabel Mebarak Ripoll je doma v Kolumbii hvězda už poměrně dlouho, ale na americký trh prorazila nedávno. Vděčí za to své vydařené desce "Laundry Service", která narozdíl od předchozích obsahuje tracky i v angličtině. Pilotní singl "Whenever, Wherever" se stal hitem na MTV.
Taneční pop lehce říznutý latinoamerickými vlivy nezapře, že Shakiřinými vzory jsou Gloria Estefan a Madonna. Recenzenti se sice trochu pozastavují nad nedostatky její angličtiny, tvrdí ovšem, že její hlas v sobě bezesporu skrývá zajímavý potenciál a ze srovnání z ostatními pop blond hvězdami typu Britney Spears nebo Christina Aguilera vychází výborně.
Tak jaké je být Shakira?
Někdy mám pocit, že Shakira je stará žena lapená v těle čtyřiadvacetileté dívky. Někdy mám pocit, že je ve mně dítě, které ještě nevyrostlo. Takže být Shakira může být dost zmatek!

Proč si myslíte, že je ve vás stará žena?
Někdy se cítím plná teorií. Nemusím nutně procházet určitými zkušenostmi, protože jsem se už předem rozhodla, jaké budou výsledky. Moc nechodím večer ven. Nenavštěvuji mnoho klubů. Ráda si občas vyrazím a než bych tančila, raději jen pozoruji, jak se lidé chovají. V patnácti jsem to měla obráceně.

Kde berete inspiraci pro své písně? Pozorováním lidí?
Vždycky mně zajímalo, jakým způsobem lidé reagují, žijí a chovají se. Proto ráda pozoruji ostatní. Inspiruje mě to a dává to mým písním obsah. Důležitou roli hraje i představivost. Všichni skladatelé v sobě mají kousek lháře. Všechny ženy přehánějí a já nejsem žádná výjimka. Takže když skládám, trochu přeháním.

Co vás žene ke skládání?
Vždycky jsem cítila volání. Jako kdyby za mnou byla neviditelná ruka a postrkovala mně k psaní, k tanci, k různým věcem. Když jsem byla dítě, představovala jsem si, že se stanu vědcem, spisovatelkou a tanečnicí... Pamatuji se, že ve čtyřech letech jsem psala své první básně o všem, co mě obklopovalo. Jednu jsem věnovala mamince. Jmenovala se "Křišťálová růže". Byla plná fantazie a denního snění. Ale necítila jsem jasně, že chci být hudebnice. Své první písně jsem začala skládat, když mi bylo osm. Myslím, že moje kariéra skladatelky odstartovala mojí kariéru zpěvačky.
Jak byste popsala svou hudbu?
Pro mě je velice obtížné ji zařadit. Je to odraz toho, co jsem - a já jsem koktejl! Jsem tresť různých kultur. Narodila jsem se v kolumbijské Barranquille a v dětství jsem poslouchala všechny druhy typické hudby mé země. Ale velkou vášní jsem planula i pro arabskou hudbu, kvůli svým libanonským kořenům. Během puberty jsem objevila svět rock'n'rollu a úplně jsem mu propadla. Stal se ze mně velký fanoušek skupin jako Beatles, Police, The Cure. Myslím, že tohle všechno se v mé hudbě odráží.

Jaké je být rockovou hvězdou?
Někdy se cítím jako rockový umělec polapený v těle popového umělce! Pořád potřebuju uznání ostatních. Pořád potřebuju vypadat dobře v klipech. To není úplně přesně to, co reprezentuje rockového umělce. Ale cítím rock'n'roll v žilách. Dýchám jím a pořád ho poslouchám.

Jak se cítíte na jevišti?
Jeviště mi nikdy nebylo cizí. Vždycky jsem si na něm připadala jako ve svém teritoriu. Jako lev v džungli. Jsem malý lev dřevěného jeviště. Cítím, že mi během těch minut, kdy na něm mohu být, patří. Vždycky je to jako poprvé, alespoň pro mně.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste slavná?
Moje setkání se slávou bylo velmi postupné, takže stát se populárním umělcem pro mně nebylo traumatické. Ale pořád mě překvapuje, když se vidím v něčem jako "Saturday Night Live". Říkám si: "Jsem to vážně já? V americký televizi?" Někdy to nedává smysl. Je to skoro jako sen.

Jaké pro vás bylo prorazit ve Státech?
Všichni se mně pořád ptají, jaké to je, být crossoverový umělec. Přitom je to tak přirozené. Doufám, že přijde chvíle, kdy začnu být brána jenom jako umělkyně a ne jako vetřelec. Koneckonců to je cílem umění, přimět nás zapomenout na rozdíly v rasách nebo kultuře a postavit nové mosty.

Proč bylo pro vás tak důležité naučit se anglicky?
Bylo pro mne velice důležité porozumět podstatě jazyka a tomu, jak funguje v literatuře. Chtěla jsem vědět, jak funguje anglická gramatika. Nejen konverzační angličtina, kterou používáme každý den, abychom si objednali pizzu nebo pokojovou službu, ale angličtina, která je spojená s tím, co je na papíře. Přečetla jsem si Stébla trávy od Walta Whitmana, jenom abych ten jazyk trochu líp pochopila. Bylo pro mě nesmírně důležité pořád si psát vlastní materiál, jako jsem to dělala vždycky. Nechtěla jsem obětovat nic, co bylo dosud součástí mého uměleckého života.

Myslíte, že by se smysl vašich písní ztratil, kdybyste je jen nechala přeložit do angličtiny?
Když jsem začala uvažovat o natočení alba v angličtině, Gloria Estefan mi pomohla s překladem některých písní, které už existovaly. Objevila jejich duši ve španělštině a přeložila je do angličtiny. Ale já se rozhodla, že chci nahrát desku od nuly, protože jsem potřebovala vyjádřit nápady, pocity, myšlenky. Všechny tyhle zkušenosti, kterými jsem procházela, jsem musela vyjádřit v jiném jazyce. Byla to docela výzva a trochu děsivá, ale pak se změnila v dobrodružství, zajímavou výpravu do neznáma. A nakonec jsem udělala dobrou desku na kterou jsem pyšná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zde oznam svůj příchod:)

Klikejs

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.